Asi pomalý postup

Dnes jsem měl čas a klid shlížet z hujerek na provoz stáje. Je to až neskutečné, ale je to opravdu o obrovské pohodě a klidu ve stáji. Je úplně skvělé slunečné, vzdušné počasí a ta samá klimatická pohoda je i ve stáji. Odpoledne, kdy je venku na slunci dost teplo, je ve stáji pohoda a  příjemné proudění vzduchu zvířatům i lidem předvádí dobrou ventilaci stáje. Včera se na farmě objevil autobus  Holanďanů. Telefonovali, že prý slyšeli a chtějí vidět a že jsou hodinu od České Metuje. Provedli jsme je, moc jsme si nerozuměli, ale stále opakovali super very nice! Dnes se mi hlásila jiná skupina Holanďanů, že prý od kolegů slyšeli a chtějí vidět také. No začíná toho být dost, abychom nebyli spíš průvodci než farmáři. My jsme ale také nikde při cestách za poznáním v přípravné fázi odmítnuti nebyli, tak to neděláme a nebudeme dělat ani my dnes.

Ale zpět ke klídku. Doplſujeme zvířata do stáje postupně, tak aby personál měl dost trpělivosti s nováčky. Večer navezené dojnice jsou ráno již tak aklimatizované na provoz stáje, že krmení, napájení, ležení jim nedělají problémy. Včera večer přivezené kravky jsem dnes dopoledne viděl využívat drbadlo ke své potěše na plný výkon. Jednosměrné branky překonávají nejdříve ve spolupráci se staršími kravskými mazáky, jinak stojí, čumí, dlouze čmuchají a neví si rady. Dánské branky jsou pro ně daleko snadněji pochopitelné, než česká, sice pohyblivá, ale přesto pro ně vizuálně jen zábrana!! No a jediné co jim chvilku víc vrtá v hlavě je branka u robota a to syčící a někdy čumící za ní. Dnes je zcela jasné, že v granulkách jsme se trefili do jejich kravské chuti, protože která vstoupí do boxu a stres jí dovolí sklonit hlavu a zobnout si z korýtka , tak ta je za vodou. Je robotická!  My to poznáme již hned při dalším vstupu, kdy s každým dalším přijmem jejich oblíbeného pamlsku, klesá míra jejich odporu k návštěvě dojícího boxu. Většinou to pak  není ani o poklesu užitkovosti. Jsou i takové specialistky, které to tak okoukaly a dostatečně vše očuchaly, že vstup do robota provedly naprosto samy a ty které mají vysoce korektní vemeno pro robotické dojení se nám samy i podojily. Jinak běžná praxe je taková, že 4x nasazujeme ručně, potom provedeme navigaci rozložení struků a po uložení údajů do počítače, následné dojení již zajišťuje robot dle svého systému sám. Některé kopavé prvotelky, které jsme měli hrůzu dát do robota si překvapivě rychle navykly na dojení robotem. Dodnes nám žádná kráva nic nerozšlapala a z oprav je tu stále jen výměna jednoho strukového násadce, to se nám v období zaučování zdá dost dobré a nad naše očekávání. Někdy, když si s robotickým systémem nejsme schopni porozumět, tak jako dominantní partner s prstem na spoušti provedeme všeléčebný restart systému. Je rozumný, proto se vždy kamarádsky napravil a nedělal problémy. Čekáme na plné zprovoznění všech funkcí tak, aby zootechnický program v češtině začal plně uspokojovat naše zvídavé dušičky a my mohli plně proniknout do možností naší technologie a následně se podělit i s kravkami. Asi o tom to je, abychom systém využili a mohli převádět údaje do maximální pohody a produkce zvířat! 

Zase jsem nějak opustil tu myšlenku klídku viditelného z "hujerek" dnes ráno. Jak jsem tak seděl pil kávu a koukal na klid stáje, který jsem již tak často chválil, tak jsem si najednou uvědomil, že jeden z personálu stáje zametá krmný stůl a druhý hráběmi upravuje podestýlku v lehacích boxech. Dojnice přitom podemnou nastupovaly do dojících boxů a průběžně do rozjímání bouchla jednosměrná branka při jejich odchodu od robota ke krmnému stolu. Některá kravka jen tak lině po dojení využila napajedlo k ošplouchání jazyka a mírnému napití u výstupu ke krmnému stolu.

Poprvé se mně tak naplnila vize, s kterou jsem vstupoval do projektu: Vidět spokojené, svobodné, samoobslužné dojnice a obslužný personál měnící se z uspěchaných, nervozních zaměstnanců na Ošetřovatele.

Problémy nějaké jsou a jistě ještě i budou, ale již dnes mohu s klidem říct: 

"Tento ranní pohled na klid stál přátelé fakt za to!!"