Karbid

 Šéf podniku musí zásadně šířit kolem sebe optimismus! Jsou však chvíle, kdy ukápne kapička a když náhodou spadne na karbid, pak je malinko čerstvější povětří i v mírumilovném podniku. No minulý týden se opravdu po této stránce povedl. Od 20. dubna se snažíme do kraviček robotiček dostat systém stáje, který je naprosto nezbytný k efektivnímu a ekonomickému provozu takovéto stáje. Nebudem si nic namlouvat, první týden po naskladnění to bylo fyzicky velmi náročné, ale potom se mi to opravdu zdálo supr. Jak jsem dřív popisoval, klídek a pohodička byla den ode dne větší, potřeba lidské práce byla čím dál menší, závady nepodstatné. Podle některých kraviček se již pomalu mohly seřizovat hodinky a byly kravky, které ošetřovatelé přestali na počítači evidovat. Dojení kraviček nad 40 litrů, 4x denně, bez obsluhy člověka, bylo skoro běžnou praxí, kravky nad 30litrů, dojené 3x denně, byly v normě potřebného připomínání dojení. Některé kravky ke konci laktace s užitkovostí 20litrů se musely občas vyhledat, stačilo je jemně připomenout a byla pohoda. V době, kdy již nemáme na stáji žádné ošetřovatele, kravky  korzovaly preselekční a selekční brankou jak na přehlídce.  Na některých jsme i pozorovali, že by se rády dostaly k robotům, daly si dojbu a smlsly si na granulkách, ale systemový čas jim nebyl nakloněn a poslal je na krmnou chodbu zobnout si pouze TMR. Přestože jsme do stáda naváželi nové dojnice a odvážely dojnice, které jsme neodhadli jako robotické, byl znát celkový vliv systému jako velmi pozitivní a mléčná užitkovost se zlepšovala. Celková produkce mléka podniku se dostala na necelý litr pod par na kus a den, kdy jsme začali zkušební provoz. Obezřetnost dohledu nad stádem malinko poklesla, dvakrát jsme neodhadli změnu ve složení stáda a nakrmili jsme na hlad, jednou noční směna zešílela a z nedostatku jiné práce v 5hod ráno uklidila krmný stůl a krávy po dojení neměly do čeho zobnout. Co čert nevymyslel, odešel 2x po sobě vřetenový kompresor, který umožſuje pneumatické otvírání a zavírání branek v selekčních a robotických brankách. Jelikož se to stalo v době, kdy není na stáji služba(11 -15hod), kdy ještě není zprovozněn výstažný zootechnický program a než jsme následně sehnali náhradní kompresor, tak se prostě stalo, že jsme 6hodin nedojili. Krávy to pochopitelně nechtěly pochopit, naplnily čekárnu před roboty a přístupovou chodbu k preselekční brance. Jak jsou jindy klidné a mírumilovné, tak začaly bojovat, docházelo i na rohy, řvaly jak jezera! Abychom tomu pomohli, tak jsme vyřadili robota a v rámci strategie urychlení jsme se jim do nástupu a dojení začali míchat, klasicky jsme je naháněli do boxů a dojili jsme na manuál, jak v klasické dojírně. Do normálního stavu podojenosti jsme se dostali ve 21,30hod a mysleli jsme si, že je to v pohodě. Stále jsme velmi nezkušení ve znalostech a zakonitostech chodu robotické stáje!! Ráno v bazénu chybělo dobrých 2000litrů, na 200ustájených kusech to není málo. Toto by člověk i překousl, vždyť jsme zatím jen ve zkušebním provozu. Podstatně horší věc byla ale ta, že jsme úplně rozhodili, systém organizace stáda. Krávy jsme sice rychle podojili na manuál, ale při následném a řadě dalších dojení se nám zvířata srocovala a nabízela se k dojení ve stejném čase a zase znovu bojovala a bojovala. Když už se zdálo, že si systém sedá do normálu a kravky se uklidſují, přišla druhá porucha stejného kompresoru. Ač jsme již byli poučeni a proškoleni, než se zprovoznil náhradní, byli jsme tam kde před tím. Krávy bojovaly a my neměli moc co následně prodávat!! Na stáji musí být adekvátní náhrada!, nebo naprosto spolehlivý kompresor!!! Malér nechodí nikdy jen dvakrát, protože se ne nadarmo říká do třetice všeho dobrého nebo zlého. V sobotu začal stávkovat robot u produkčnějšího stáda holštýnů. Autodetekční systém nám psal po každém restartu počítače stejné hlášení, že robot nezná svoji pozici. Rada moudrých, ale nezaškolených, neustále zasedala, radila se, pokoušela se o všelék - restart systemu. No fakt je, že měsíc se vymlouváme na to, že přečíst manuál nestíháme a že máme moc práce a podobné.............! Najednou jsme četli všichni i několikrát, ale pomoc na tento problém jsme nenašli. Rada moudrých rozhodla, že prubnem místní servis! Ještě se také musí hodně učit! Šef servisu RADEK, to už je jiná káva, umí anglicky, tak zkusil Benta! Horká linka, o které jsme slyšeli, ještě asi nemá spojení, nebo si někdo neopatřil číslo a na fotce auta v hujerkách opravdu nebylo!! Bent, dánský servisák, někde v Norsku zíral, když se mu Radek dovolal a popsal mu náš problém. No a pak už to začalo nabírat směr, který mně začínal osušovat trvale vlhčený KARBID. Dozvěděli jsme se, že stačí vzít metr, rozměřit kolejnici, a tím že zjistíme správnou pozici robota. A ono jo, nakonec jsme na vodící kolejnici našli i originál značky od Benta, které si udělal při montáži. Abych to ukončil, stačilo najít  správné umístění, utáhnout povolené šrouby, restartovat systém a bylo po problémech. Robot od neděle večer jezdí jak z partesu a kravky se musí opět učit ,co je to systémový robotiský čas jejich činností. Jako daſ našeho učení je dalších 1000litrů mléka, které chybí v dížce a naprostá ztráta systému stáje, z které se kravky budou muset vylízat samy a doufám rády. Karbid je už ale v klidové fázi a zasloužili bychom si návrat ke klídku.