Sračkožrout v akci

15.5. jsme "kulturního referenta" družstva pověřili zahájením odšťav�?ování. Zařízení, které každému bylo prezentováno jako babičin mlýnek na ovoce, měl vydat první plody své práce. Kulturní referent, který má bohaté zkušenosti s kanály všeho druhu, letos slaví 5O. narozeniny, tak jen doufám, že si  u nás nebude chtít všechny své vroubky vyžehlit produktem jeho dnešní výroby a že raději zajede na Moravu a přiveze jiný materiál.  Nejdřív spustili ohromné směrové míchadlo, které s uskladněnou kejdou zamíchalo, až jsme se divili. Následně se měla připojit ponorná pumpa, ale jistič byl podhodnocen a tak jsme frčeli pro jiný. Po instalaci jističe došlo k přemístění homogenizované kejdy do separační věže, kde již číhal FAN separátor na svoji první porcičku. Je to opravdu jak u babičky, separátor se nejdříve musel ucpat slámou, přiškrtit klapku na maximum a zapnout pohon, který je automaticky sepnutý s čerpadlem. Tlak kejdy je tak obrovský, že přepadová truba má co dělat, aby zredukovala množství kejdy, který je separátor schopen zpracovat. Kulturní referent s naším družstevním penzistou naladili sušinu, tak aby separát vyhovoval svoji sušinou stlaní dojnic. Penzista Karel Berka již patří k inventáři nové stáje a zdarma nám dělá kastelána při prohlídkách a exkurzích  kohokoli, v 80 letech je obdivuhodná jeho vitalita a zájem o věc. Dokonce to už došlo tak daleko, že se přiznal, že na farmě ho to baví více než s letadýlkama, která celý život zaplňovala jeho volný čas. Beru to jako velké ocenění naší stáje od sedláka, který v zemědělství začínal u petrolejek při svícení při dojení ve stáji a dnes se ještě dočkal takové změny v chovu dojnic.  Když vypadl první separát, tak hned provedl vyhodnocení různých parametrů a znovu se ujistil, že to je právě to ono, čím chceme stlát dojnicím do postýlek. Jinak nedal, musel jsem vzít kolečko, přivézt vápenec, namíchat tři kolečka a zastlat alespoň tři postýlky v separaci, které jsou nejblíže k věži. Plně ho přesvědčily až kravky, které si mohly lehnout do tří kotců zastlaných separátem, nebo do šesti kotců se starou podestýlkou, dvě krávy, které byly zrovna v separaci, byly jak podplacené, přišly očuchaly, chvilku na nás dělaly rypáky, že to neznaj, ale hned na to spokojeně ulehly a pokračovaly v důležitější činnosti-dal si mlely hubou! Separát tímto testem byl přijat jak nedůvěřivci, tak dojnicemi. Některým lidem to ale přesto ještě vrtá hlavou, jak je možné, že nebude sklízet sláma a budem stlát  výliskem kravského lejna!!! Krávy v tomto jsou už za jedno, je to dobrý i pohodlný!! Fugát,  jako tekutý zbytek po výrobě separátu, samotížně vytékal ze separační věže potrubím a naokraji laguny mizel pod plovoucí plachtou, která má za úkol schovat tuto řídkou kejdu, aby co nejméně mohla ovlivnit životní prostředí metanem nebo zápachem. Aby se kejda nedostala nad plovoucí plachtu, je vybavena plováky, které v sobě mají metanovou membránu pro případ, že horní vrstva vody, která je na plachtě z dešťových srážek, by dostatečně neochladila kejdu a nějaký metan by bylo potřeba odfouknout.(část vody z plachty jsme museli odčerpat, aby nezmohla plováky a kejda nebyla na plachtě) Farma má dvě laguny, které jsou vybaveny i nerez sloupy na možnou instalaci míchadel, kdybychom jednou  kejdu využívali v bioplynové stanici na výrobu el. proudu a tepla. Zatím se jen plachta při napouštění jemně vlní, nic nesmrdí a krycí plachta pomalu stoupá. Čekáme, až se zatopí čerpadla, abychom mohli ověřit náš kejdovací vůz, ale hlavně chceme ověřit možnost protiproudního využití fugátu na vypláchnutí podroštových kanálů. Máme sice i instalované potrubí pro fekál, ale to bychom chtěli využívat jen jako náhradní řešení při kalamitě. Podroštové prostory nám připraví dozajista řadu překvapení a to hlavně v zůženém vyúsťovacím krčku do homogenizační jímky. Kejda je potvora sama o sobě, my jsme ji nepodcenili a ještě uvidíme, zda jsme si na boj s jejím řádným odtokem připravili dostatek donucovacích prostředků. Jinak si myslím, že je to jedno ze slabých míst naší stáje! Jak vždy říkám:  "Jen čas prověří naší předvídavost!"

Včera jsem avizoval v novinkách jiný článek, který měl už i pracovní nazev KARBID, ale emoce již malinko opadly, ale rozhodně se k technické spolehlivosti a lidskému faktoru ještě vrátím. Je jasné, že technická spolehlivost, signalizační vybavení a programy a především lidský faktor teprve rozhodnou o úspěchu našeho projektu mléčné, robotické, bezobslužné farmy. Zátím si karbid chladím formulkou: "zkušební provoz"!!

Pokud bych chtěl již dnes hodnotit celé kejdové hospodářství od kravského zadku až ke kravskému zadku, tak ztracené lejno se přemísťuje dík vyladěným lopatám(duši jim dal ale až náš opravář) do propadel velmi organizovaně a dnes již i podle zadaného časového harmonogramu, který jsme si ve stáji představovali.(3x ve dne, 2x v noci)Chodby jsou dobře setřené na návětrné straně stáje u krmného stolu až moc, kejda je zde moc hustá a špatně se jí chce skluzavkami pod rošty.  Podroštový systém zatím nechci hodnotit , abych nemusel vydat v brzké době dementi, že není vše jak má být a že naše kejda v našem systému je vysoce organizovaná hmota s dobrovolným směrem postupu k zpracování a že hradítko je jen nepatrná překážka v jejím postupu na radostnou homogenizaci. Tak to zatím rozhodně není!!!  Asi je dobře, že jsme při projekci a následné realizaci stáje provedli řadu změn, které  nám do budoucna umožní mít klidné podpalubí a kejdu v její rozmarnosti usměrníme k obrazu svému. Při karbidových výlevech mého mozku si někdy myslím, že komunisti to měli lehčí když chtěli poručit větru a dešti, než když my chceme naučit kejdu dělat to, co bychom potřebovali ke klidu provozu.  Kejda od homogenizační jímky po uskladnění fugátu do lagun, vlastní separace a separát zpět pod krávy a krávy na něm jsou zatím dle našich představ v naprosté pohodě.